Mindicted: „Promotérství nás naučilo pokoře.“

Co umí dítě v pěti letech života? Chodit, mluvit, některé už docela dobře číst. Zpravidla ztrácí mléčné zuby, na jejichž místo se prořezává chrup stálý. Je tomu právě pět let, kdy spatřila světlo světa Mindicted crew a z malé lokální partičky se za tu dobu stala značka uznávaná napříč celou Českou republikou. A nebojí se svoje řezáky sebevědomě ukazovat. Pořád nevíte, o kom je řeč? Přece o brněnské úderce, která má za sebou slušnou řádku povedených mejdanů. Jak se parta kamarádů s vášní pro drum&bass vyhoupla do pozice respektovaného promotérského subjektu? O tom jsem si povídal s jedním z jeho zakládajících členů, kterým je Vojtěch Sedlák.

Vojto, kým je dnes crew Mindicted?

Mindicted je skupina devíti lidí, kteří zprostředkovávají skvělé hudební zážitky prostřednictvím večírků, které pořádáme, nebo na které si nás někdo pozve.

Devět lidí je dost. Jak to řešíte? Kdo je hlava crew?

To se v průběhu času dost měnilo. V současné době se dá říct, že užší vedení tvoří Martin Tower, Igor a já. Všichni v crew však máme rozdělené jednotlivé odpovědnosti a úkoly. Někteří členové jsou aktivnější, někteří méně. Nikoho do aktivity nenutíme. Pokud ale někdo nedělá nic, je to problém. Je to tak, že si podle zapojení rozdělujeme sloty na akcích. Na nejlepších akcích, na které nás někdo pozve, pak hrajeme podle skutečných zásluh.

To zní férově. Jak moc je crew žádaná?

Poslední dobou čím dál víc. Ze začátku jsme hráli na akcích, které jsme pořádali sami, nebo na akcích kamarádů z vedlejší vesnice. Oni jezdili zase k nám, klasika. Pak jsme začali hrát v Brně. Zajímavé je, že dřív než do Čech jsme jezdili na Slovensko. Vytvořili jsme si vztahy třeba s Bass Attack DNB  crew a šlo o první vzdálenější hraní. S tím, jak jsme začali být známější, začali si nás zvát do Prahy a různě na Moravu. Teď jezdíme hodně hrát třeba na Olomoucko. Záleží na tom, jaké máme vztahy s jinými promotérskými skupinami. Často to funguje na základě výměnných bookingů, což je super. To je vlastně to nejlepší. Takže jsme si pozvání vždy zasloužili tím, že i my aktivně zveme mladé umělce napříč republikou. Podobně to máme třeba i s Bass Fighters ze Slovinska, kam jezdíme hrát už dva roky, a oni jezdí hrát zase k nám. To je super.

To jsem zaznamenal. Hodně jste své cesty prezentovali na vašem profilu. Vnímal jsem to jako velkou událost, totiž že jste jeli hrát už vážně někam dál.

Určitě. Když už se to stane, tak se tím člověk rád pochlubí. (smích)

Aby ne. Zmínil jsi vztahy mezi promotéry. Jak fungují? Nakolik vnímáš rivalitu a nakolik spolupráci?

Rivalita samozřejmě existuje a promítá se dost často. Já musím ale zaklepat na dřevo. Jiné crews na scéně jsou mezi sebou rivalové, my máme ovšem se všemi dobré vztahy. Pro nás to vždy bylo o vzájemné spolupráci, o tom, že si můžeme vzájemně pomoct. Jsme na jedné lodi, kterou chceme někam dostat. Kdybychom se hádali, nikam bychom se nedostali. Do věci se promítá i to, že větší rivalitu mezi sebou pociťují subjekty, které působí na stejném území a zabývají se stejnou hudbou. Takže když jsou třeba v Brně čtyři neurofunkové crew, je přirozené, že bojují o stejné publikum. I tak si ale vycházíme vstříc. Nekryjeme si termíny, neděláme si akce záměrně ve stejné době. Tohle se naštěstí neděje.

To je skvělé. Přijde mi to výborné zvlášť v Brně, kde je scéna obrovská.

V Brně je scéna neskutečná. Na množství posluchačů je tam neúměrný počet promotérů.

Může tohle dlouhodobě vydržet?

Těžko říct. Já už bydlím v Praze, takže mám informace z druhé ruky, ale co pozoruji, situace je horší a horší. Od okamžiku, kdy se do toho vložily samotné kluby, které začaly dělat dnb akce šestkrát do měsíce vedle práce promotérských subjektů, jde to v Brně docela z kopce.

Máš na mysli třeba klub Perpetum?

Ano, je to tak. Mám Perpetum hodně rád. Je to první klub v Brně, kde jsem vystoupil a do dneška tam velice rád hraju. Vždy je to pro mě pocitově jedno z nejlepších hraní, i když je tam třeba méně lidí než jinde, méně lidí než na obrovské akci ve velkém klubu. Perpetum má prostě svůj vibe. Ale je to tak – rozhodli se dělat akce na vlastní pěst. Nakolik se jim to vyplácí nebo ne, to nevím, ale myslím si, že to brněnské scéně z dlouhodobé hlediska škodí.

Tomu rozumím. Nicméně napadlo by před pěti lety Vojtěcha Sedláka, pořadatele akcí v malých městech jako Blansko a Boskovice, že jednou bude Mindicted tam, kde je dnes?

Samozřejmě jsme si to přáli, úplně na začátku mě to ale nenapadlo. Byl to sen, za kterým jsme se snažili jít, zároveň jsme se realisticky drželi při zemi. Vnímali jsme naše přání, cíle a skutečné výsledky. Ovšem od začátku, i když jsme úplně nečekali, že se nám to povede, ambice dostat se co nejdál v nás určitě byla.

Jak moc se díváte dopředu? Co tam vidíte?

Samé hezké věci. (smích) Snažíme se posouvat, a to jak akcemi, které děláme, tak i jako djs svými skills. Chceme dělat větší akce a spolupracovat s většími hudebními subjekty. Nějakou dobu si pohráváme s myšlenkou vlastního open airu. Chceme víc spolupracovat s podobnými crews i jinde v zahraničí, nejenom ve Slovinsku, ale i v okolních státech jako je Polsko, Rakousko nebo Německo. Všechno to stojí na každodenní mravenčí práci. Není to tak, že bychom luskli prsty a za rok jezdili hrát do Anglie.

Já myslím, že to souvisí s těmi vztahy, o kterých si mluvil. Totiž že dlouhodobě vytváříš kontakty, navazuješ spolupráci a dostáváš se do povědomí dalších lidí. Je to tak?

Je. Řekl bych, že když se s někým záměrně nemáš rád, nebo když s někým záměrně tvoříš špatné vztahy, tak to nikdy nikomu nic nepřinese. Ani tobě, ani druhému. Správná je spolupráce, ze které mohou růst obě strany. Pokud se chce člověk prosadit na scéně, a není extrémně schopný producent, tohle je jediná cesta.

Líbí se mi, co říkáš. Pojďme k vaší sérii Neurology. Kolik vydání za sebou máte?

Máme za sebou 18 edicí. Neurology je naše vlajková loď. Začali jsme v Boskovicích na Turbíně, pak jsme se posunuli do Blanska a nakonec jsme zakotvili brněnském prostoru ArtBar Druhý Pád.

Co vás to naučilo?

Bude to znít otřepaně, ale nevzdávat se, když přichází neúspěchy a jít pořád dál. Nenechat se zastrašit, neustat a jít za snem. Naučilo nás to i produkční věci. Když jsme poprvé bookovali zahraničního umělce, vůbec jsme nevěděli co a jak, netušili jsme co je to třeba hospitality rider, jak to funguje, co dělat při podepisování smlouvy. Na začátku jsme v tom totálně plavali a za pět let jsme se vše naučili. Taky nás to naučilo nemít nos nahoru. Párkrát jsme měli období, kdy jsme si říkali, že už jsme celkem známí a že uděláme už nějakou opravdu velkou akci s velkým jménem, měli jsme za to, že se to musí automaticky povést a potom se to třeba nepovedlo. Promotérství nás naučilo pokoře. Naučilo nás nespoléhat na to, že vše musí vždy klapnout.

Neusnout na vavřínech. Proč jste na narozeninový mejdan vybrali právě jméno Joe Ford?

Chtěli jsme na narozeniny vzít dvě jména. Jedno tvrdší, což je Mizo, druhé hudebnější. Joe Forda sledujeme velice dlouho a moc se nám líbí, jak muzikální jeho produkce je. Jeho hudba je často v podstatě rocková záležitost složená na syntetizérech, o čemž vypovídá třeba jeho spolupráce s Hactivist. Je to hudební dnb, je to melodie, zároveň nejde o úplnou zpívánku. Joe Ford zaujímá úplně jiný přístup, než většina producentů v dnešní době.

Je hodně originální a hodně kompoziční.

Přesně tak. Kompozice je dost podobná jakékoli jiné hudbě než je dnb, není to jen o base a nějakém šíleném synťáku.

Líbí se mi, jak o tom přemýšlíte. Je nějaký typický fanoušek Mindicted crew?

Doufám, že není. (smích) Těžko říct, na naše akce chodí různí lidé. Většinou mladí a těch je spousta. Zatímco by to někdo mohl vnímat jako negativum, my to vnímáme naopak. Snažíme se vychovat vlastní generaci posluchačů. Na naše akce chodí zároveň spousta starších lidí, kterým se líbí způsob, jakým je děláme, lidé, kteří nechtějí chodit pořád jen na Favál  nebo na Flédu. Třetí skupina, dost zásadní, jsou naši kamarádi. Ti dříve dnb třeba vůbec neposlouchali, ale díky tomu, že viděli, jak nás baví a jaký máme drive, zašli párkrát na mejdan a bavit je to začalo. Anebo se jim to úplně nelíbí, ale chtějí nás podpořit a celu dobu s námi felí v backstagei.

I to je skvělé.

Ano, i to je bezva. Fakt, že máme kamarády, kteří nás chtějí podpořit i když dnb není přesně to, co by si doma pustili.

Co Ty jako VoidSec? Není to tak dávno, co ses objevil s Noisiou na jedné stagei. Jaké to bylo?

To byl nejlepší zážitek za dobu, co hraji. Úplně super. Je to vlastně stejné jako s celou crew. Od začátku jsem chtěl mít takováto hraní a figurovat na scéně významněji. Nikdy jsem to nepovažoval za příliš pravděpodobné, přestože jsem za tím šel. Už to, že jsem se přesunul do Prahy a začal pracovat v klubu Storm, svědčí o tom, že jsem šel za snem, třebaže jsem se kvůli tomu vzdálil kamarádům, se kterými se už tolik nevídáme. Výsledek je ale super a jsem rád, že se tvrdá práce vyplácí a že to začínáme pociťovat i na naši žádanosti. Vystupujeme na takových akcích jako byl právě lednový Let It Roll Warm Up s Noisiou, Neurofunk Will Never Die se State of Mind  nebo naposledy party s Delta Heavy. To jsou highlights. Samozřejmě nejen pro mě, ale i pro celou crew.

Co ostatní členové crew? Ty jsi v Praze, Igor  je v Brně…

Víceméně všichni jsou v Brně a Dejfunk, se kterým jsme před pěti lety crew zakládali, byl teď téměř rok na kuchařském kurzu v Itálii a nedávno se přestěhoval do Prahy.

Přijde mi, že mezi kuchařem a djem není až zas takový principiální rozdíl, protože každá profese má k dispozici téměř neomezený počet ingrediencí a je jen na kreativitě a fantazii konkrétního člověka, co zrovna vezme a uvaří.

A jak to smíchá. Můžeš mít stejné ingredience, ale dva různí kuchaři z nich nikdy neuvaří úplně stejné jídlo. Takže ta paralela velice hezky pokračuje. S tím souhlasím. A jsou to podobná poslání.

Jaký je Tvůj back to back snů? A proč?

Nejčastěji vystupuji v b2b s kolegou Towerem a s tím mi to naprosto vyhovuje. Takže do jisté míry právě tohle je b2b snů, protože jsem na něj nejvíc zvyklý a velice dobře nám to funguje.

Čím to je, že to tak funguje?

Máme na hudbu podobný pohled. Cítíme ji podobně. Oba dva pocházíme z muzikantského prostředí, oba jsme byli bubeníci v punkových nebo hardcore-punkových kapelách, takže je to pro nás pořád tak trochu metal. K mixování i k selekci tracků máme dost podobný přístup. Zároveň se ve spoustě věcí rozcházíme. A to je dobře, protože jinak by to byla nuda, mohl by hrát jen jeden z nás a nikdo by nic nepoznal. Jinak by to byl A.M.C. To je pro mě b2b snů.

Proč?

Protože je to podle mě nejlepší dnb dj světa. Dokazuje to znovu a znovu. Neskutečně míchá všechny možné subžánry a posouvá techniku djingu. Neustále vymýšlí nové postupy, ukazuje, co se dá s playery dělat a je ve svých výkonech konzistentní. Nikdy jsem od něj neslyšel špatný set, vždycky předvede stodesetiprocentní jízdu. I když jeho produkci úplně nemusím, jako dj je pro mě number one.

To chápu. A chápu i to, že se dá bavit i o tom jaký je kdo jako producent a jaký je jako dj.

Kdyby ses mě ptal na nejlepšího producenta, tak pro mě je to určitě zmíněná Noisia.

Nepřekvapuje mě to. Nemohu se nezeptat, jak vnímáš drogy na fanouškovské scéně?

Myslím, že je potřeba se podívat pravdě do očí a říct si, že to ke scéně, na které se pohybujeme, nějakým způsobem patří. Je však zásadní k jakékoliv konzumaci čehokoli (i alkoholu) přistupovat s rozumem, protože tyto látky představují obrovské nebezpečí pro život a zdraví člověka, který s nimi neumí zacházet. Osobně si velmi vážím toho, co dělá projekt Hard And Smart  a další, které se snaží lidi, kteří jsou v této oblasti rizikoví a pohybují se na taneční scéně, edukovat. Vysvětlují fungování látek, co dělají s tělem, v jakých kombinacích by se neměly užívat, co dělat a nedělat, jak se zachovat když se člověku udělá špatně, prostě co dodržovat. Myslím si, že to je naprosto správný přístup, který má být k látkám a jejich užívání zaujat. Nekonečná démonizace a totální zákazy vůbec ničemu neprospívají.

Právě naopak, zvyšují atraktivitu drog. Je polovina roku. Co letos vaše fanoušky ještě čeká?

Teď tedy oslava našich 5. narozenin. Je to naše krásné jubileum, během něhož se snažíme bilancovat. Sami narážíme na otázku co dál, co třeba dalších pět let přinese. Rozhodně chceme pokračovat v tom, aby Neurology přiváželo zajímavá neokoukaná jména tvrdšího dnb, budeme vozit nové umělce, u nichž vnímáme potenciál být za rok či dva slavní. Na podzim nás čekají dvě vydání Neurology, jména teď samozřejmě neprozradím. Vedle toho máme rozjetý jiný projekt, který spustíme až na jaře příštího roku a já můžu říct, že to bude rozhodně velké. Vlastně to největší, co od nás zatím kdo viděl.

Takže je se na co těšit.

Stoprocentně.

Co bys fanouškům vzkázal?

Chci jim říct, aby chodili na mejdany. Aby vyhledávali novou hudbu a zajímali se o ni. Choďte na mejdany a podporujte lidi, kteří pro vás ve svém volném čase dělají zábavu. Myslím si, že se zapomíná na to, že není samozřejmost, aby bylo ve městě každý večer na výběr ze tří dnb akcí, na které je možné zajít. Měli byste toho využívat a akce podporovat. A pamatovat na své zdraví. Chodit kvůli hudbě a nejen kvůli drogám. To je moje poselství.

Skvělá message na závěr. Díky za Tvůj čas, Vojto, ať se vám pořád daří!

Chcete s Mindicted jejich páté narozeniny pořádně oslavit? Příležitost máte již tento pátek v brněnském klub ArtBar Druhý Pád a je nasnadě, že půjde o pařbu, na kterou Brno hned tak nezapomene. Buďte u toho!

Událost zde.

Luke B.