MC Trchi: „Správný MC musí umět mlčet.“

MCing patří k dnb od časů, kdy jeho kolébkou, Britskými ostrovy, začaly otřásat první hutné beaty. MC Dynamite, Stamina MC či DRS patří mezi světové špičky, i česká kotlina se však pyšní jmény, která si nezadají se světovými mazáky. Mezi ty, kteří se nebojí doprovodit věhlasné djs jako je Neonlight, L.A.O.S či Bad Company patří i olomoucký rodák Lukáš Trčka, vystupující pod uměleckým jménem MC Trchi. Jeho shows dodávají setům punc výjimečnosti a dokazují, že nejen umění mixu, nýbrž i komunikace s davem a citlivá práce s mluveným slovem mají v klubech stále své místo.

Přijměte pozvání k povídání o tom, jaká jsou specifika speakování, co musí dobrý MC umět a jak vypadala tuzemská scéna před mnoha lety z úst nanejvýš povolaných. Mic check, one, two, one, two!

Luke, kdo je to vlastně MC? Jak to vnímáš?

MC znamená „Master of Ceremony“. Několikrát jsem o tom pojmu četl, hodně mě vše okolo zajímalo, detaily už si nepamatuji. Pokud jde o dnb, pochází z Anglie a stejně jako dnb i MCing vznikl začátkem 90. let. V rámci britské klubové scény vystupoval vždy dj a MC ho doprovázel, panovala v tom určitá jednota. K nám přišel MCing později, do té doby byl jenom dj a to stačilo. MC má opodstatnění na party, kde jsou lidi, je to doplněk k djovi, k jeho hudbě. Je to prostředek pro komunikaci mezi djem a lidmi v klubu, vytváří atmosféru. Je to i showman, který obohatí statické djovo vystoupení a někdy jej posune téměř k vystoupení živé kapely, kdy se na podiu něco děje a lidi mají na co koukat. V zásadě je MC pravá ruka dje.

Dj je za technikou a MC před ní. Live prvek.

Přesně tak. Před lety, když jsem se do dnb dostal, se hrálo z vinylů. Tehdy byl dobrou polovinu času hraní dj schovaný, hledal v bagu desky, tím spíš, když ještě nevěděl, co bude přesně hrát. Nebyl skoro vidět, mezi hledáním míchal a soustředil se na mix. Proto tam byl MC, který měl volné ruce, mohl komunikovat s lidmi a lidé se mohli dívat na něj. Navíc na vinylu není vidět zvuková linka, všechno bylo pro dje těžší.

Dokážeš to porovnat? Máš zkušenost vinylové éry, začal jsi okolo roku 2005, a dnes už jsou téměř všude playery.

Pamatuji si dobu, kdy se hrálo z vinylu. Djs měli předem alespoň z části set nachystaný, někdy ale vůbec, opravdu hledali desky a bylo to celkově těžší. Totiž najít na desce místo, odkud má jet track, a jak to smíchat. Pak se přešlo na Traktor, který byl daleko jednodušší v tom, že tam vidíš zvukovou stopu, jak přichází beaty a kdy přijde drop. Těžko ale říct. Dj má dnes víc času pohrát si s mixem, užít si atmosféru v klubu a reagovat na lidi. Takže tohle jde mimo mě – myslím diskuse vinyl versus playery. Je mi to celkem jedno.

Chápu to správně, že pokud neznáš set předem, což asi zpravidla neznáš, anebo pokud neznáš tracky, tak dnes koukáš na playery a díváš se na stopu?

Zpravidla ne. Někdy, když jsme ve studiu a nahráváme, tak je to pro mě jistější, koukám na stopu, abych věděl, že neudělám chybu. V tom mi vizualizace pomáhá. Jindy vůbec. Pomůže mi, když vidím drop, ale není dobré se na to zbytečně soustředit.

Jak ses k MCingu dostal a jak dlouho se mu věnuješ?

K dnb jsem se dostal v roce 1998, kdy jsem si v Anglii koupil CD Roniho Size Reprezent New Forms. K 20letému výročí udělal nedávno live turné. To bylo mé první dnb CD, které jsem si kdy koupil, bylo to v jednom frcu. Hned v prvním tracku byl Dynamite MC a sázel tam své lyrics, což se mi okamžitě zalíbilo. Můj zájem formovala i jiná hudba, kterou jsem v tom období poslouchal kromě dnb, třeba Rage Against The Machine, nebo tehdy populární new metalové kapely jako Limp Bizkit. Od 2002 Jsem vždy v létě jezdil do Anglie a v Londýně chodil na parties. Zjistil jsem, že je zcela běžné, že každý hodinový set dje má jiného MCho, což se mi líbilo.

V prváku na vysoké jsem jel mezi zimním a letním semestrem na tři týdny do Londýna a spal jsem v nějakém nejlevnějším hostelu poblíž centra města, v pokoji pro 12 lidí. Ve středu jsem vymetl klub The End s Fabiem a Grooveriderem, ve čtvrtek to byla Barumba, kde byl třeba MC StaminaBad Company, pak pátek Fabric a sobota Ministry of Sound. A v neděli jsem ještě skončil v klubu Herbal, kde hrál Dilinja a Lemon D, kteří měli fakt brutální basy. V pondělí a v úterý jsem měl pauzu. Takže jsem ty tři týdny chodil třeba na takovéto dnb akce. Přišel jsem ráno, spal jsem do odpoledne, pak jsem se prošel k Tower Bridge a večer na party. Neměl jsem tehdy moc peněz, koupil jsem si jednu bagetu, to byla moje snídaně odpoledne a pak čínská polévka k večeři. Dvě tři piva v plechu před party a pak druhý den znovu do jiného klubu. (smích)

Tak si v těch klubech pařím a zjišťuji, že se mi celá věc obrovsky líbí a že ji chci dělat taky. Pobyty v Anglii mě prostě nakoply. Nedávno jsem na to vzpomínal, bylo to právě v roce 2002, kdy jsem navštívil vůbec první velkou dnb party, kde byl výborný MC, který doprovázel sobotní lineup až do rána: Die z Reprezentu, Opticala a Grooveridera. Už tehdy jsem šel za ním, zeptat se, jestli si můžu říct nějaký verš do mikrofonu, tak jsem byl hned nažhavenej.

Pak jsem začal asi v roce 2006 působit doma v Olomouci.

V souvislosti s touto dobou je třeba zmínit DrumUp crew, je to tak? Nebo i Young Talents Promotions?

Young Talents Promotions myslím ještě neexistovalo. Poprvé jsem vystoupil s djem na dnb party v U-klubu v roce 2006. Dj byl z Frýdku-Místku, nějaký GifyG. Kamarád to domluvil, vystoupil jsem na párty, kde byl tehdy kamarád dj Shede. Slyšel mě poprvé naživo a zeptal se, proč jsem neřekl, když se známe, že něco takového dělám. Byla to moje premiéra. Pak jsem s ním začal speakovat v olomouckém Metru. A najednou chodily nabídky na každý pátek. Vlk, tehdejší hlava seskupení YTP, kde byli Crackenn, Woofer, Shede, Paolo Mercy z Prostějova, mě viděl v S-klubu, líbil jsem se mu a nabídli mi oficiální členství. Hodně jsem vystupoval právě se Shedem a s Crackennem. YTP pak zaniklo, a Shede založil DrumUp, vzniklo seskupení djs, a já jsem byl jejich dvorní MC. Někdy si mě MerG pozval na cesty po ČR, někdy Alekki do Apollo 13 a po okolí Olomouce.

Akce DrumUp byly legendární. Zažil jsi zlatou éru olomoucké dnb scény.

Ano. Tehdy byly akorát akce v Metru, a hodně populární DrumUpy v S-klubu. Byly to tehdy možná největší akce v okolí. Headliner byl jeden, třeba nějaký dj z Prahy a byly to super party. Pamatuji si mejdan, kde byla Babe LN a pak DrumUp djs, bylo to naprosto skvělé. Plný klub, úžasná atmosféra, šlapalo to. Lidi jezdili nejenom z Olomouce, ale i z okolí. Pak ještě bývala Epilepsie, to dělala Drtek crew, prolínalo se to.

Ano, vzpomínám si na jeden z těch DrumUpů, kde byl Jeremy z The UpbeatsTreiem. Dali si spolu v Sku neplánovaně b2b, byl to možná úplně poslední DrumUp, a klub naprosto vařil. Anebo jiný, kde byl Audio a L.A.O.S. Zvláštní kombinace, velice rád na to vzpomínám.

Ano, jak lidi chodili, Shede měl asi větší rozpočet, tak se zvala větší jména, i s tou dobou to rostlo. Právě tuto party si pamatuju jako vrchol, jako jednu z nejlepších akcí, to bylo Sko opravdu plné. Chvíli jsem doprovázel L.A.O.S. S Audiem jsme se neseznámili, tak jsem ho jenom uvedl a s respektem jsem vypojil mikrofon, abych mu to nekazil. On je drsný! Pak si už nepamatuju větší ani lepší akce, tahle byla vrcholem doby. Pak už Shede nebyl v Olomouci a ustalo to.

V roce 2011 jsi obsadil 2. místo v soutěži RING 4 MC. Co to bylo za soutěž? A jak to vypadá na naší scéně teď?

Bylo to tehdy v Praze v klubu Matrix. Předtím jsem vystupoval, měl něco za sebou, ale ještě ne nijak zvlášť velké sebevědomí. Jel jsem tam s tím, že nechci skončit jako poslední a měl jsem očekávání – zažít to, posunout se dál, těšil jsem se na lidi, zajímalo mě, jak to vůbec bude probíhat. V prvním kole bylo šest borců, to jsem hned vyhrál, a probojoval jsem se až do finále. Hlavně jsem nechtěl, aby to byl průser, abych se neztrapnil, nebo nebyl poslední. Takže mi 2. místo udělalo obrovskou radost. Poznal jsem podobné lidi, kteří se MCingu věnovali. Velkým překvapením pro mě byla čeština, dva lidi jeli striktně česky, do té doby jsem MCs speakující česky do dnb neviděl. Lidi pařili, porota hodnotila flow, texty, schopnost doprovázet dje, show nebo komunikaci s davem. Na konci byl b2b battle, a noisemeter rozhodoval o postupujících. V porotě byl Spiffo, významný český MC, nebo vokalistka Katrin, která vystupovala s Katchou. Ta byla super, rozuměla věci a byla fajn. Finále, kde byly různé battles, bylo vtipně udělané, byla tam minikola, kde sis mohl vybrat svůj track a předvést se do něj. Pak vybral track dj a vybral tu nejhorší dnb věc, která byla nejnáročnější pro doplnění MC. Každý ji musel doplnit. Pak byly battles, třeba na 20 minut, aby každý ukázal, co v něm je. Takže super. Dost mě to posunulo, od té doby jsem se dokázal přepnout do určitého soutěžního módu a získal jsem větší sebevědomí.

Protože jsi mohl zjistit o čem to je a jak jsi na tom v jednotlivých věcech.

Ano. Ono to zní dobře, napsat o druhém místě v celorepublikové dnb MC soutěži jako reklamu. Ale nebyly tam všichni tehdy nejpopulárnější MCs, Tweety Twista z Ostravy ani MC Jacob z Prahy ještě v době, než byl ve Skyline. Ti byli tehdy už tak etablovaní, že by se do takové soutěže nezapojili. Z jejich pohledu to byla věc pro začátečníky. Já jsem byl díky DrumUpu známý v Olomouci, ale v Praze moje jméno nikdo neznal.

V soutěži byl tehdy skvělý týpek, který mě zaujal svou češtinou, Brejchus Pavián. Ještě si občas napíšeme, jeho group Upfockerz je nejnovější přírůstek do Let It Roll bookingu. Osobně češtinu do dnb nedávám, spíš se mi v něm nelíbí, ale Brejchusje pro mě výjimka, měl skvělou flow a bavili mě jeho vtipné texty. Zrovna mají pár týdnů nový klip, super profi věc s pražským dnb producentem Magentou. Parádní záležitost.

Proč speakuješ v angličtině?

Dnb mám spojený s Anglií, patří mi do toho angličtina. Mluvím plynule anglicky, i se tím živím. Psaní textů mi přijde automatické v angličtině. Nikdy se mi nepodařilo napsat jediný český text, nesedí mi to. I veškerou hudbu poslouchám v angličtině, české kapely, písničky i český hip hop jde mimo mě.

Budu teď trošku osobnější. Kladeš si někdy otázku nakolik Tvůj hudební přístup, to že doma třeba pouštíš svou oblíbenou hudbu svému synovi, na něj bude mít v jeho vývoji vliv?

Ano, je to doma docela aktuální téma. Ženě se někdy nelíbí, když pouštím nahlas třeba nějaký metal core, který mám taky rád, a se synem na to blbneme. Napodobuju hru na kytaru a řev, a on to pak dělá taky. (smích) Jednou začal dělat kotouly a metalově u toho řval. (smích) Někdy nechce pohádku, ale chce „uřvanou písničku“. (smích)

To chápu. Já mám velký otcovský sen, a budu šťastný, když se mi splní, že jednou půjdu se svou dcerou, až na to bude mít věk, na nějaký příjemný drumec. Jednak je v tom očekávání, že se jí to bude líbit, protože jí to už ukazuju, jednak že já v té době už ve starším věku budu stále takový, že s ní na tu party rád půjdu. Jak to máš Ty?

Byli jsme s otcem kdysi na dovolené. Skončil jsem zrovna v jedné práci, a ve čtvrtek jsme se bavili, že v pátek odjíždí na dovolenou do Chorvatska, do míst, kde se teď koná obří festival Hospitality On The Beach.

Tam se letos chystám jako reportér.

Pecka! My tam jedeme zase na dovolenou. Jezdíme na ostrov Murter, ten festival je poblíž. S rodiči jsem tam byl tehdy náhodou, prostě jsem se rozhodl a jel jsem s nimi. Sbalil jsem si malou tašku, čtyři knížky, kraťasy, dvě trika a jel jsem. Týden jsem tam byl vysmátej. Říkám to proto, že táta taky poslouchá drum and bass. Jednou si tam tak jdeme a najednou plakát, že tam bude LTJ Bukem a MC Conrad kousíček od toho místa, kde je teď Hospitality On The Beach. Jeli jsme tam a bylo to celé ultra posunuté: v 11 večer tam bylo mrtvo a hrál dj, kterému se to kopalo, o půlnoci taky nějaký amatér, v 1 začali chodit lidi, od 1 do 3 to začalo šlapat a ve 3 nastoupil LTJ Bukem s Conradem, kteří hráli až do rozbřesku. Bylo to venku, hvězdy, nebe a pak rozednění. Největší pohoda. Přijeli jsme zpátky a šli jsme plavat do moře. Prostě paráda! Takže kombinace otec a dítě, jo!

Úžasné. Navíc legendární kombo, jejich Progression Sessions, skvělé věci.

Ano, tehdy to byla špička, to nejzajímavější. Přemýšlel jsem nad tím, že teď je místní scéna tak velká, že třeba v Olomouci ve Varně vystupuje State of Mind nebo A. M. C., což je prostě úlet. Hoofbeats parties mívají běžně dva zahraniční headlinery. Moje první party u nás, když jsem se vrátil z Anglie, byli právě zase LTJ Bukem a MC Conrad někdy v roce 2003. Tehdy se prostě jezdilo na jednoho zahraničního headlinera do Roxy. Pařilo se celou noc a jelo se vlakem zase zpátky. Pak jsme jeli třeba za dva měsíce na Zinca zase do Roxy, nebo do Ostravy na Andyho C do nějakých podzemních garáží. Dnes už jsi prostě rozmlsanej.

To ano. Česká scéna nikdy nebyla v takové kondici, jako je dnes. Mimochodem, znáš se osobně s Conradem?

Nepotkal jsem se s ním.

To je dobře. Můžu vás na Broken Orchestra vyhajpovat do nějakého battlu?

Hele, známe se od Syntaxu, kdy jsi domluvil speakování s Neonlightem, což pro mě byl výborný zážitek a jedno z nejlepších vystoupení za poslední dobu, tak samozřejmě, že jo! Zažil jsem spoustu MC battles, nebo b2b, a vždycky je to skvělý. Jednak to vyburcuje lidi, probudí je to, ale i já musím ještě víc přidat, je to totiž vždycky maličko soutěž. Naposledy to bylo s Paulou B, když byli loni na podzim v Olomouci moji kamarádi Ragga a Jeppa z Anglie. Jeppa je DMC UK champion, scratch master, a když si vezmeš jak obří je djská kultura v UK, tak zasluhuje velký respekt, protože tuto soutěž vyhrál dva roky po sobě. Má brutálně rychlé prsty a perfektní skills. Paula B je zpěvačka, která má zajímavý vokálový projev. Chtěli, abych je doprovodil jako MC a dopadlo to tak, že jsme zapojili dva majky a doprovázeli jsme je společně s Paulou. Ona jako zpěvačka a já jako MC. Pro mě to mělo neuvěřitelnou energii, bylo to bombastické ve střídání našich stylů a lidi na to úžasně reagovali. B2b jsou zajímavé – nijak je nenaplánuješ a je to o překvapení, kdy vzniká něco nového.

Co Tě na tom vlastně nejvíc baví?

Spousta věcí. Dnb poslouchám dlouho, už je moje, znám beaty, znám strukturu a vývoj tracků. Nemusím vůbec vědět, co bude dj hrát a jsem schopný to doplnit. Od začátku mě MCing neuvěřitelně baví. Mám naučené svoje autorské texty a těším se na to, až vznikne spojení dje, toho, co konkrétně ten večer bude hrát, mě a lidí na place. Nikdy nevím, kolik jich přijde, jaká bude v klubu atmosféra a pocit, když komunikuji s lidmi a dělám pro ně představení, je skvělý. Když jsem byl malý, měl jsem sen, že budu mít kapelu a budu její frontman, ale neuměl jsem zpívat. Pak jsem začal vystupovat jako MC. Je tam hudba, která se mi líbí, vidím lidi, že jim to dává radost a je to celé příjemný zážitek. Vždycky. Teda pokud nejsou nějaké technické problémy.

 

Rozumím Ti v tom. Mockrát jsem se přistihl, jak si zpívám třeba s SP:MC jeho text k tracku Dreadnaught od Icicle. To je prostě dokonalost, jeho hlas je boží. Dovedu si představit ten pocit, když jsi mezi lidmi, jsi sladěný s djem, dáváš do toho sebe a všechno to klape.

Nejvíc je to právě o lidech. Třeba ve studiu mě to tolik nebaví, protože pokud je tam jen dj a MC, je to třetinový zážitek. Potřebuji k tomu lidi, kteří ocení a užijí si hudbu a spojení, které v tu chvíli vytváříme.

Jaké jsou Tvé největší vzory?

Začal jsem v době, kdy se mi líbila londýnská a celkově britská scéna. Je to dlouho, tehdy byla top dvojka Skibadee a Shabba D. Ty jsem žral. Dnes fungují v seskupení SASASAS. Třeba Harry Shotta, to je jeden z nejlepších MC pokud jde o texty, kadenci, flow, rychlost, jeden z nejlepších v daném žánru. Dnes mě to nebaví, protože speakují všichni do jump-upu. Můj oblíbený MC byl Foxy, mohutný černoch s hlubokým hlasem a s pomalejší flow. Byl jsem v Brightonu v roce 2010 na party, kde vystupoval s DJ Markym, a to jsem si mega užil.Znal jsem ze setů z internetu pomalu všechny jeho texty a speakoval jsem si to s ním. Bylo to bombastické, měl jsem ho velice rád. Když jsi zmínil SP:MC, ten je taky výborný, má obří slovní zásobu, hraje si, vytahuje netradiční slova. Po dlouhé době mě nadchnul jako dlouho nikdo MC Inja na Rampage, kde doprovázel Kings Of The Rollerz. Je profesionální a zábavný.

Takže ne nadarmo vyhrál v roce 2018 Drum&Bass Arena Awards. Občas zachytím třeba v diskusi na YouTube, že se lidem nelíbí, když je v setu MC. Osobně vnímám tři kategorie MCs: jednu klasickou jako jsi Ty, pak ty, kteří jsou předmětem hejtů, protože jenom toastují ve stylu „Put your hands in the air!!!“, a nakonec postavy jako je třeba MC DRS. Vnímáš rozdíl mezi MC a vokalistou?

Určitě. Pravidlo číslo jedna pro MCho je, že musí umět mlčet. Mnoho MCs to neumí. Skiba a Shabba měli období, kdy jsem je měl rád, protože měli skvělou vyhajpovanou flow. Ale pak byl nějaký event, v němž přišla od dje vokálová věc, kterou jsem si chtěl nejvíc užít, a přišlo mi, že MCs to vůbec neslyší, nevnímají co dj hraje a řvali do toho dál. Vytočili mě a představoval jsem si, jak jim někdo ty mikrofony ušmikne. Zejména někteří britští MCs jedou over the top nonstop, což je na škodu. To je jedna skupina. Pak jsou tu MCs, kteří umí říct jen „4,3,2,1…“,což jsem naposledy viděl během vystoupení Camo and Krooked na Hoofbeats party v S-klubu, kde měli svého Daxtu, který celé dvě hodiny nedal snad ani jednu sérii. Komunikoval s davem, to jo, ale říkal jenom „Make some noise for these guys!“, a nic moc jiného. Pokud ale MC neřekne za dvě hodiny pořádný rým, je to taky špatně.

To chápu. Bylo to slabé stejně jako jejich set.

Ano, ani mně se to nelíbilo. Byl jsem před několika lety v Praze na Hospitality, kde hrál Etherwood, London Elektricity, Camo and Krooked a Danny Byrd. Etherwood to rozehřál, Coleman rozjel parádní pařbu, a pak přišli Camo and Krooked a předvedli něco nadlidského. Nazval bych to něco jako UK styl, co minuta, to nová věc, brutální b2b, do toho jeli hru, kdy přichází drop něčeho známého, ale právě v tu chvíli,kdy má spadnout, pustí nějakou minimalistickou novinku a do toho začnou teasovat oldschool hymnu. Tam se pomalu co půl minuty něco dělo, takže to byla hodina a půl brutálního hudebního orgasmu, velmi vkusně podané. Masakr. Vystoupení v S-klubu mi vedle toho přišlo jako prostá prezentace jejich tvorby, pro mě dost nudný set.

Ano, ten set byl i pro mě zklamáním. Nicméně viděl jsem nedávno jejich fotku s Noisiou, avizovali nějakou spolupráci. Jsem velice zvědavý, co z toho vznikne. Stylově jsou každý jinde, ale v produkčních skills si už mohou podat ruce.

Vidíš, to mi připomíná můj pobyt v holandském Groningenu, odkud Noisia pochází. Byl jsem tam v roce 2007, tehdy jsem už byl začínající MC. Šel jsem na party, kde byla právě Noisia, a byl to brutální odpal. Tehdy ještě nefungoval Facebook, byl jen MySpace! (smích) A já jsem přes něj Noisii napsal, že jsem český dnb MC, který speakuje plynule v angličtině, jsem půl roku v Groningenu a že to spolu prostě musíme zkusit. Že jsem byl na té party, že to bylo boží a že na té příští je rád na majku doprovodím. Nemyslel jsem to arogantně, spíš jako milý sebevědomý mail. Nikdy ani čárka! (smích)

Taková malá křivda od Noisie?!

To ne, nikdy mi nevadilo, že mi neodpověděli. Spíš mě zaujala má tehdejší drzost. Vlastně to nebyla ani drzost, jde o to, že se člověk nebojí výzev. Jde to o tom mít koule. Ale ještě k tomu rozdělení MCs. Je mezi nimi opravdu velký rozdíl. Jako vokalisty vidím třeba právě DRS nebo Conrada, mají totiž blíž zpěvu než rapu. Je to o doplňování hudby hlasem, jen v jiné podobě. Mě baví i to. Vokalista to má těžší, musí mít nějaký hlas, musí umět zpívat. Měl jsem rád MC Tali, ta byla schopná zpívat a do toho velice rychle sekat svou flow, pak zase něco zapět.

Tali je výborná. Slyšel jsi její album z minulého roku?

Ne.

Je vynikající. Jsou tam věci se Satlem, Artificial Intelligence, top jména, jedno z nejlepších alb za 2018. Napadá mě otázka, jak moc si připravuješ svoje texty? Mluvíš v nich o něčem? Mají nějaký příběh?

Ano. Už je to mnoho let, co si je píšu. Mám malou knížku, se kterou jezdím snad všude, kde mám vystupovat. Texty píšu v angličtině a proces vypadá tak, že texty nejprve vymýšlím, a píšu je třeba do mobilu, to je ten kreativní proces. Až je text hotový, přepíšu si ho do knížky. Napsané texty, o kterých vím, že nemají chyby a dávají smysl, ty mám pak v hlavě. Naživo si s tím můžu jakkoliv hrát, jakkoli je přizpůsobit. Sem tam mě baví vymyslet něco nového, ale mít už napsaný text je pro mě jistota.

Je nějaká party, na kterou vzpomínáš obzvláště rád?

Byly jich mraky. Od roku 2006, to je spousta let a byla období, kdy byl mejdan každý pátek, někdy i v pátek a v sobotu, a to už je hodně večírků. Zážitky mám různé, některé byli něčím brutální. Co si nejvíc pamatuju, je to už 10 let, když přijeli Bad Company a dj Ink do S-klubu. Tehdy jsem je doprovázel a byl to můj nejprestižnější gig. Sko bylo plné, třeba 600 lidí. Byl tam i MC Toshi, to jsme byli MC Toshi a MC Trchi. (smích)

To jméno si pamatuju.

Ano, Toshi pak začal spíš zpívat s kapelou. Pro mě to byl zážitek, lidi se bavili. Tohle byl pátek. V sobotu mi v Metru řekl, že už jsem hodně opakoval texty a dostal jsem velkou kritiku. Do té doby jsem žil na pozitivním oblaku, že to byla nejlepší party ever co se týče mého výkonu a najednou mě druhý den znegoval. Že bylo vidět, že jsem si to užíval, ale příště už bych měl být víc profesionální a některé rýmy neopakovat tak často. Probudil jsem se a uvědomil jsem si, že je to práce, kterou je třeba brát profesionálně. Sebereflexivně.

Zajímavých akcí bylo hodně. To mi třeba zavolal kamarád Pospitch z DrumUp crew, a řekl mi, že veze Symplexe do Polska hrát do nějakého klubu, jestli nechci jet s nimi, udělat doprovod a show. Tak jsem sbalil majk a za 20 minut jsem seděl v autě. Byl to velice zvláštní klub, něco jako 15 minut v Olomouci, ale zároveň něco jako na zámku, umělecká výzdoba, do toho tam lidi chodili v kostýmech, třeba jako zdravotní sestra, prostě úlety. Pamatuji si i některé akce v klubu Apollo 13 v Prostějově, ty bývaly hodně divoké. Vzpomínám si na jednu, kdy byl klub úplně plný, djs hráli b2b, já jsem byl na plošině před nimi. Pak se to zvrhlo, lidi byli jako utržení ze řetězu, a najednou byly holky vlevo i vpravo a tančili přímo na mě velmi kontaktní tanec. Připadal jsem si jako v klipu od 50 Centa. (smích) Vtipná byla vystoupení na Slovensku, jednou jsme hráli v Subclub, což je klub naproti bratislavského hradu v atomovém krytu. Zajímavý prostor, tunel, příjemní lidé a atmosféra. Pak jsme byli někde u maďarských hranic, kde když jsme začali mluvit česky, tak jsme zjistili, že lidi mluví jen maďarsky a neumí vůbec anglicky. Vtipné bylo, že v tom malém klubu pro 60 lidí, když přicházel nájezd, oblíbený drop a někdo řekl, že jde na cigaretu, tak polovina lidí odešla a my jsme tam zůstali sami. Pak se prostě vrátili a jelo se dál. (smích) Vždycky je nejzábavnější vyjet někam, kde nevíš, co tě čeká. Ještě zmíním Jeseník teď na podzim, místo vypadalo malé, napůl hospoda, napůl bar. Tam jsme byli s klukama z S4P live!, a po dlouhé době jsme měli dospělé lidi, tak 30 až 45 let let. Mělo to úplně jinou atmosféru, než když chodí na akce děti. Všichni byli spokojení, popíjeli a bavili se. Ta spokojenost byla cítit a lidé krásně reagovali. Prostor byl o ničem, ale atmosféra neuvěřitelná. Jsou různá místa a vždycky je to jiné.

Jak moc jsou pro Tebe důležité reakce lidí?

Je to v podstatě celé o tom. A když to přeženu, pro mě jako MCho jsou dva typy lidí a atmosféry v klubu. Někdy se stane, že začnu speakovat a mám najednou velmi agresivní nahajpovaný crowd, který mě pořád hecuje rukama, rychleji a víc, kdybych se měl naladit na jejich rychlost, nikdy nesklapnu. Pak je opačný extrém, kdy mám pocit, že lidé reagují na dje a mě vůbec neslyší. Je to zvláštní. Rád vystupuju pro onen pověstný zlatý střed. Když lidi reagují na MCho a na dje, když je pauza a můžeš promluvit a trochu je vyhajpovat, když slyšíš tu odezvu, tak to je maximum. To je super.

Co Ti speakování dalo do života? Já v tom vidím třeba otázku trémy, schopnosti improvizovat, nebo pracovat právě s energií lidí.

Máš pravdu. Určitě to může člověka celkově posunout. Na tohle jsem si nevzpomněl několik let a navážu na tu akci, kde jsem speakoval s Bad Company a Inkem. Byli tam totiž opravdu stovky lidí. Já jsem v té době učil angličtinu na večerní jazykové škole. Když jsem s tím začínal a měl jsem svou první třídu, byl jsem mladý, a věděl jsem, že tam bude sedět třeba deset lidí. Měl jsem trému. Zeptal jsem se sám sebe, proč bych měl mít trému z deseti lidí, když jsem vystupoval v S-klubu a zvládnul jsem to naprosto v pohodě. Stovek lidí jsem se nebál, tak proč bych se měl bát deseti? Srovnal jsem si to a fungovalo to. Tréma je přirozená lidská věc. Nejsem žádný showman ani extrovert, nemám ani přehnané sebevědomí. Ale tehdy jsem si řekl, že už mám něco za sebou, a když jsem začal mluvit jako učitel, hned to ze mě opadlo.

Je to o zvyku, měníš své myšlenkové schéma. Máš nějaký sen?

Ano, vystupovat na Let It Rollu! (smích) A taky v Anglii, to vzniklo při návštěvě Raggy, Jeppy a Pauly. Ragga tehdy řekl, že by mě rád pozval na akci do Anglie, kde bych mu dělal MCho. Byla by to pro mě v takovém případě obrovská tréma, mám svůj přízvuk, takže by lidé okamžitě poznali, že nejsem místní. Ale kdybych si je získal na svou stranu a oni pak přišli a dali mi zpětnou vazbu, že se jim mé texty líbily, užili si to a vnímají mě jako dobrého MCho, tak to by pro mě byl krásný zážitek. Šel bych do toho. Když to srovnám s působením u nás, myslel jsem si, že dnes mladší generace anglicky umí lépe než my starší, ale stalo se mi v klubu mockrát, že mi někdo řekl, že jsem skvělý MC, já se zeptal, zda rozumí mým textům a odpověď byla taková, že neumí ani slovo anglicky. Nechápu jak je tohle u dnešních mladých možné. I hry jsou v angličtině, filmy jsou v angličtině.

Myslím, že u nás funguje to, že na podiu vůbec nějaký MC je. Pořád to není pravidlem, k tomu mluvíš anglicky a má to šmrnc.

Ano. Ale stejně by se mi líbilo, kdyby někdo řekl, že se mu líbil nějaký fór v mém rýmu. Viděl bych, že to někdo skutečně slyšel, pobavilo ho to a rozuměl tomu. To se mi zatím nestalo.

Teď vidím flyer londýnského klubu Fabric, kde je v Room 1 třeba SP:MC, v Room 2 MC Trchi.

Vtipálku! (smích) Nemám tak vysoké cíle. A ze známých MCs mám velký respekt.

Jak vypadá Tvé promo? Víš, kde budeš letos vystupovat? Jak tohle řešíš?

Mám svůj facebookový MC profil. Snažím se, mám jej na akce a reklamu. Dlouho si říkám, že bych měl založit pořádný artist profil. Nově mám aspoň Instagram, kam dávám flyery a fotky. Mrzí mě, že jsem hned od začátku nezískával fanoušky na artist profilu na Facebooku.

Mám kontakty s různými djs, ti jsou zvyklí vystupovat a brát mě sebou. Domlouvám se s novými djs, které jsem doposud neznal a doufám, že vznikne nová spolupráce. Teď se těším na Brno s MC Conradem a Paul SG v Perpetu, 1. března, to bude velký! Potom speakuji 16. března s Deltaphoenix b2b Gloom na akci s A.M.C., moje premiéra ve Varně, vidíš, další splněný sen! (smích) Prvního května jsem hodně zvědavý na mé první vystoupení ve Vídni s Jay Rome, na venkovním raveu na Marie Terezie Platz.

Jinak nemám nic moc naplánované na měsíce dopředu. Mám svůj okruh lidí, se kterými dlouhodobě spolupracuji (Crackenn, Myslo Crue, S4P live!), jednou se ozvu já, jednou oni. Je to na přátelské komunikaci, sdílíme informace o eventech. Rozhodně nejsem předmětem bookingu agentů, nemám čas řešit takový profi level. Ale vím, že kdybych do toho víc investoval, mohlo by být víc zajímavých nabídek. Jak říká můj šéf, Američan: „It is, what it is.“

Má pravdu. Jak vlastně vnímáš českou scénu?

Obrovsky se vyvinula, posunula, je úplně někde jinde, v jiném měřítku, u nás i celosvětově. Dnes mě to nebere jako kdysi. Když jsem začal dnb poslouchat, zjistil jsem třeba, že existuje DJ Aphrodite a šlo o nový svět. Pak jsem objevil Hospitality, Tonyho Colemana, nebo jsem se zaposlouchal do nějakého jazzy dnb. Pak přijdou Bad Company, kteří přinesou v té době tvrďárny. Dnes mi přijde, že je producentů a tracků, které se vydávají, možná až moc. Většina mě nebaví, nic mi to neřekne, přijde mi to jako kopie něčeho, co už existuje. Kvantita je obří. Jako MC nemusím řešit selekci, ale nejednou jsem zjistil, že si poslechnu sto tracků, vyberu si třeba tři a zbytek mě ničím nezaujme. Množství je obrovské a kvalita tam ve většině případů není. Věci musí být něčím zajímavé, těžko s něčím novým přijít, když scéna existuje v takové kondici tak dlouho. To je moje kritika. Na druhou stranu vznikají dobré a kvalitní věci, nové nápady, věci, které šlapou. Jedna věc je produkce nových tracků, druhá věc jsou dj skills, kdy to člověk spojí v set a vezme tě na hodinový trip od začátku do konce s nějakým vývojem. Hudba mě baví do teď, i po těch 20 letech jsou zajímaví producenti a tracky, jen mi přijde, že věcí vzniká tolik, že musíš hodně hledat, než kvalitní věc najdeš. Nedělám to často, nemám v tom systém jako djs, kteří to mají daleko lehčí a ví po čem sáhnout.

Díky moc za příjemné povídání a budu se těšit, až Tě zase uslyším na majku!

Chcete slyšet jedinečné verbální schopnosti MC Trchiho naživo? Přijďte na vymazlenou akci v brněnském klubu Perpetum v pátek 1. března 2019, kde doprovodí hlavu rakouského labelu Jazzsticks Recordings Paula SG, slovenského saxofonistu Grňu a legendu světového MCingu MC Conrada.

Event zde!

Luke B.