Myslo Crue: Běž do Háje 2018

Jste milovníci liquid drum and bassu? Vplujete rádi i do vod house, deep house či deep dnb? Přijměte pozvání k malému ohlédnutí za festivalem Běž do Háje 2018, který lze bez nadsázky charakterizovat pojmy jako „rodinný“, „komunitní“ nebo „od srdce“. K ohlédnutí za výjimečnou událostí, která je na hony vzdálena komerčnímu pojetí tvorby eventů, které – jak se zdá – stále častěji a silněji podle názorů nejedněch scéně zasvěcených lidí náš malý český hudební rybníček ohýbá. Nejen o tom jsme mluvili s jedním z nich, totiž s Alešem Bravencem, který za festivalem stojí a zároveň je hlavou Myslo Crue.

Nejprve ale k oné příjemné veselici, která rozezněla malou moravskou vesničku nedaleko Zlína. V lesním areálu poblíž Mysločovic se během víkendu 27. 7. – 29. 7. 2018 konala malá, ale dramaturgicky, organizačně i atmosféricky mimořádně povedená akce, která přilákala téměř dvě stovky lidí. Zdá se vám to málo? Právě tento počet byl něčím, co přispělo příjemné pohodě, přátelskému duchu a komfortně strávenému poslednímu červencovému víkendu.Představte si voňavý borovicový hájek. Mezi kmeny stromů natažené hamaky. Koruny umně propletené soustavou UV instalací. Malý parket pro několik desítek lidí. Djs na dosah ruky. Dvě tři špičková jména.

Letos to byl legendární MC Conrad, kterého je nutné představovat snad pouze tomu, kdo nezná jiné jméno ze síně slávy, totiž LTJ Bukem. Nebo Jay Rome z rakouského vydavatelství Blu SaphirLiquidators Crew, jejichž úderka neoficiálně symbolizovaná veselou pandou dává už několik let ten nejtekutější zvuk brněnskému klubu PerpetuumSilence Groove, jeden z nejtalentovanějších producentů střední Evropy se zářezy na Integral Records, vystupující na největších festivalech jako je holandský Liquicity. A množství dalších jmen, která byste marně hledali v lineupech mimo domácí lokální scénu, která si však přesto za decks nezadají s nejzkušenějšími mistry mixu.

Super úplňková noc, hořící ohně, víkend plný muziky – to vše byl festival Běž do Háje 2018

 

Aleši, řekni nám, kdo jsi ve spojitosti s Myslo Crue?

Jsem jeden ze zakladatelů Myslo Crue. Myslo Crue jsme zakládali tři nadšenci do liquid dnb, ke kterému jsme se lety doposlouchali. Nakonec jeden z nás odjel za prací do zahraničí a zůstali jsme dva djs. Celá crew se znala už velmi velmi dlouho. Jelikož jsme za mlada jezdili po parties, clubech a festivalech, zažili jsme toho taky velkou spoustu. Barumba Olomouc (legendární klub, na vrcholu slávy šlapající na paty etablovaným pražským klubům, dnes Belmondo Club, pozn. redakce), Summer of Love v Pardubicích a podobné akce. A samozřejmě jsme poznávali spoustu lidí, spoustu djs. Myslím si, že toto spojení těch nejstarších z nás trvalo docela dlouho. Počátky se dají najít v letech 1995 až 2005. Tehdy jsme opravdu hodně jezdili, hlavně teda právě do Barumby do Olomouce – tam jsme byli takoví domácí hosté, měli jsme tam dokonce i separé nachystané přímo pro nás. (smích) Říkali jsme tomu „u rybiček“. (smích)

Tam byli tehdy Boca Juniors, že jo?

Ano. Potom byla taková dlouhodobá pauzička, protože spousta z nás si pořídila děti. Já jsem si taky pořídil rodinu s úžasnou ženou Klárou, která mě neskutečně podporuje a dva úžasné kluky, kterým se dnb taky líbí. (smích) Deset let byla pauza a teď po tom, co děti trošku odrostly a co si člověk prošel nějakým životním příběhem, jsme se zase začali potkávat na akcičkách občas tady ve Zlíně a nějak se to začalo kumulovat a kumulovat. A my jsme si tady s klukama prostě řekli „Ty jo, pojďme hrát!“, protože ta doba se s djingem dost posunula. Už nemusíš kupovat desky, nemusíš jezdit do Brna a do Prahy do vinyl shopů. Dnes máš internet, kde je vše a tehdy to prostě nebylo. Ani finance to nedovolovaly. Jedno s druhým. Dnes to doba umožňuje, tak jsme začali s Jukinem – což je právě druhý zakladatel Myslo Crue – hrát a nějak se to dalo do kupy. A teď je to tam, kde to je. (smích) Takže jsme takoví druhomízáci, když to tak řeknu. (smích)

Aleši, kolik Ti vlastně je?

V lednu mi bude 40 let a už mám jiné myšlení. Člověk už je takový rozumnější, klidnější. Máš náhled nad věcma a bereš je jinak. Třeba MC Conrada, který letos přijel, znám už od roku 1997, kdy jsem ho poslouchal na kazetách z nahrávek z různých rádií. (smích) Máme ho tak rádi, že když někde na blízku vystupoval s LTJ Bukem, tak jsme se za ním vydali. Na Hradhouse, Let It Roll a po té pauze do Crossu, kdy už byl po rozchodu s LTJ, s Nookie, s Furney a Madcap. Neskutečná šestihodinová show! Pak Bratislava, Nu Spirit ClubMakotem, na 5hours set Makota a Conrada nikdy nezapomenu. A na všech těchto akcích jsem s ním měl nějaký kontakt. Nakonec jsme za ním jeli do Vídně, kde už jsme dlouho kecali a vzpomínali na výše uvedené eventy a pořádně se seznámili. Při tom jsem se ho zeptal a poslal ho Do Háje. (smích) Nakonec z toho byla ještě před tím dvou víkendová tour s Conradem a s Jazzsticks Recordings ve Zlíně a v Jihlavě v mém milovaném klubu Bezvědomí (pozdravuju), a Praha, zakončená v Chapeu Rouge, kde předvedl neskutečný výkon.


 

To už je nějaká doba. Pletu se, nebo letos na Běž do háje zahrál v pátek house set?

Ano, on hraje i skládá minimal techno i house. Conrad není vyloženě pouze na dnb. To už dlouhá léta. Spousta lidí ho zná pod dnb, ale to je trošku chyba lávky. Stejně tak další producenti, kteří jsou známí pod dnb, spousta z nich dělá jako bokovku třeba právě house. Například Madcap, nebo tady mám cédéčko od Nookie. Tehdy jsem ho dostal od Conrada v Crossu, tak jsem ho poslouchal a jsou tam tři takové liquidky a asi čtyři parádní house pohodové věcičky, až trošku do deephouse. Spousta producentů prostě nedělá jen jeden styl. Já svým způsobem taky hraju i house, nehraju jenom dnb. Vždycky si od jedné muziky potřebuješ odpočinout. Aspoň já to tak mám, potřebuju věci střídat. Teď třeba máme zkušebnu, protože doma nemůžeme dělat takovej rachot, takže jsme si s Jukinem pořídili prostor, který máme pod hospodou, takže veškerej servis včetně vynikající pizzy na dosah ruky. (smích) Tam můžeme dělat čurbes bez omezení času a hluku, což je velká výhoda. Takže sice jsme na scéně asi jen 3 roky, ale za to intenzivně. Tvrdě trénujeme. Ve zkušebně jsme opravdu každej den a minimálně hodinu hrajeme. Ať to jde nebo to nejde, ať to dře nebo to nedře. A víkendy, který máme volný, když zrovna někde nehrajeme, tak jsme prostě zalezlí v tom sklepě, kde je samo útulno a pozitive vibez nutností. (smích) Akorát teď přes léto se samozřejmě snažíme vždycky vyskočit někam ven. Venku je venku. Ale jakmile přijde zima, tak jsme prostě zalezlí tam a děláme si tam takové soukromé eventy s přáteli, mnohdy se zajímavými hosty, kterým se odtamtud nikdy nechce domů. Nám ostatně taky ne. (smích) Nejvíc nám pomohla naše dlouholetá kamarádka IM Cyber. Ta nám celou dobu ukazovala směr a dnes její štafetu převzal Jay Rome – výborný chlapík, který si na nic nehraje a se kterým výborně si rozumíme.

Kolikátý ročník Běž do Háje se letos konal?

Toto byl třetí ročník. Běž do Háje vznikl úplně náhodou, což tak bývá většinou u všeho. Protože jsme měli za sebou pár dílů naší akce Zimmer Frei, kde jsme měli pár českých legend (Koogi, Javas , IM Cyber, Tráva) a prostě jsme si řekli, protože jsme z Mysločovic a víme o tom místě už hodně dlouho, že by bylo fajn s ním něco udělat. Bylo to takové zarostlé a nikdo se o to moc nestaral. Tak jsme si řekli, že si tam pro sebe uděláme festiválek se všemi, kteří s námi vystupovali. (smích) A tak nějak nás to chytlo a další rok už se to rozjelo úplně a přijel i Paul SG. Úplně náhodou ale. Asi dva týdny před tím mi volal a povídá „Ty poslouchej, nebude vadit, když se mnou přijede MC T.R.A.C? On za to nic nechce, ubytování si zaplatí“. (smích) Tak to jsme neváhali. Ubytování jsme mu zaplatili, on to ani nechtěl, ale to jsem prostě musel. Akorát škoda, že T.R.A.C.A v té době ještě nikdo moc neznal. Znalo ho jen pár zasvěcenejch lidí.

On se totiž pořádně vyhoupnul až teď v poslední době. Spolupráce s Calibrem, s Lenzmanem

Spíš s Paulem SG, Zero T a dalšími. Od té doby, co nás navštívil, tak vymetl všechny světové labely všeho druhu, od Anglie a Ameriky, až nevím kam všude. Nazpíval toho moc, moc pecek, no a dostal se do povědomí. Takže když dnes někomu řeknu, že jsme tam měli T.R.A.C.A, tak se diví. (smích) S Paulem SG tehdy udělali výborné vystoupení, i když tam nebylo tolik lidí jako bylo letos. Letos to bylo asi tak o 80 až 90 lidí víc, než loni.

Kolik bylo letos návštěvníků?

Tak zhruba 180 platících, což je na zlínské poměry hodně slušné číslo a asi 70 hostů a sponzorů, kteří nám fandí, a neskutečně nás podporuji. A to je vlastně Myslo Crue. My jsme tady taková prdel světa. Zlín je malé město. Nejsme Ostrava, Praha, ani Brno. Tady musíš bojovat, když to tak řeknu, o každej zadek. Sám jsem koukal, že přišlo tolik lidí, moc děkujeme! Věřím tomu, že příští rok to bude ještě lepší.

Takže z toho máš radost?

Samozřejmě. Vyšli jsme šulnul, neprodělali jsme. Něco málo se vydělalo, ale není to něco, za co bychom si mohli koupit nové Pioneery, nebo aparát. Je to na pivko a svým způsobem jsme to pak zase propili. (smích)

Ale tak to je stále skvělá bilance.

Ano. (smích) Samozřejmě vždycky, když tě akce vyjde neutrálně, tak si můžeš gratulovat, že jsi nebyl v mínusu. Co si budeme povídat. Dnes o lidi člověk opravdu musí bojovat a je to těžké.

Je obrovský přetlak. Děje se toho spousta.

Přesně tak. Je toho moc. Až je otravné, kolik toho je. Náš festival je originální. Není to nic komerčního, snažíme se, aby to komerční nebylo. Děláme to pro lidi. Aby nebyly ceny přemrštěné. Nechci tam vyhazovače, nechci velké bary, čipy a tyhle věci. Ten kolotoč kolem toho. Chci to free. Člověk samozřejmě musí zaplatit vstupné, musí se zaplatit interpreti. Všichni djs, kteří letos přijeli, hráli za cesťák. Akorát Vídeňákům jsem potom, s nimi jsme taky tak byli domluveni, tak povídám „Kluci, vyšlo to dobře…”, tak jsem dal každému peníze pro ně. Ale směšnou částku, víš co. Což je škoda. Teď narážím na českou povahu. Tady je to prostě jinak, ne jako u nich – tam nikdo 20€ za vstup neřeší. A pivko za 4€, to tady nepřipadá v úvahu.

Jasně. Tam jde přece o to, že to vůbec uděláš, alespoň symbolicky.

Přesně tak. Protože oni přijeli a udělali to srdcem. Jsou to moji kamarádi. Já za nima docela často jezdím na návštěvu do Vídně, je mi s nima dobře a dobře se známe. Takže to pro mě udělali a udělají to příští rok zase. A rádi. Co k tomu víc dodat? Kdybych měl ty djs všechny platit, tak jsem padesát tisíc v minusu.

Je mi to jasné. A je v tom hodně cítit to srdce a radost ze sdílení. Ta komunita. Pro mě byla tato akce velkým zážitkem. Dobře znám masovky a dlouho jsem nebyl na něčem tak rodinném a komorním jako je Běž do Háje. Pořád jsem z toho nadšenej.

To moc rád slyším a děkuju moc. Radost to pak udělat znovu. Já jsem z těch masovek taky otrávenej. Miloval jsem Let It Roll. Dnes už bych tam nejel. Pokud by mě nepozvali hrát, už bych tam nejel. Jsem otrávenej už jen z toho, když vidím, že už to ani není pro Čechy. Jezdí tam lidi z Rakouska, Německa, lítají lidi z Anglie. To už není ani pro českého člověka, fanouška dnb. Když jsem třeba viděl, jak nějakej člověk ve FB skupině „Spojuje Nás DNB !!“ prodával lístek na parkování za čtyři sta, tak jsem si říkal „Cože? To si snad děláš srandu?!“. Když jsem jezdil na Let It Roll, tak jsem za lístek na celej víkend, tehdy tam byl MC Conrad s LTJ Bukem, a tehdy jsem tam byl samozřejmě kvůli nim, a spousta podobných dobrých jmen, High Contrast tam myslím tehdy ještě byl, dal pět set korun. Myslím, že kemp s autem stál stovku. Proč je to dnes takové přemrštěné? Proč musí být stage kilometr vysoká a tři kilometry dlouhá, když to takhle řeknu? Já chápu, že je to masovka. Ale těžko říct, kam se to celé posunulo. A co mi na tom ještě vadí je to, že každý rok je tam pořád to stejné. Já bych jim ty peníze za to i dal, ale proč bych jezdil každý rok na Noisia a Netsky? Přitom třeba právě Netsky je sice skvělej producent, některý věci má opravdu dobrý, ale není vůbec dobrej dj. Slyšel jsem ho několikrát a nikdy jsem ho neslyšel zahrát dobře. A podle mě je pak česká dnb scéna úplně v prdeli. Bohužel, nechci to pomlouvat, neberu to jako hejt, ale musím říct, že za to může trošku právě Let It Roll tím, kam to celé posunul.

Já si to taky myslím. Přepálili kvantitu na úkor skutečné kvality.

Přesně tak. Mají peníze na to, aby to promovali, valili a bušili tak, jak to bušej. Ale tím jde kvalita dolů. Mladí lidé na to slyší, samozřejmě hlavně na neuro. Já na to nejsem. Jsem starej kmet. Trochu mi vadí, a já pak svoje věci dělám trochu i na truc, že to hrnou neurofunková děcka. Máme tady v Otrokovicích jeden klub, a když tam uděláme akci, tak tam přijde třeba jen 50 lidí. A provozní řekne, že těch našich 50 lidí udělá stejnou útratu jako 200 děcek, který přijdou na neurofunk. Protože ta děcka si šupnou perník, koupí si jednu vodu a pak si ji chodí na záchod dolívat. Protože to jim stačí. A kšeft nikde. Provozní tam pak z těch 200 lidí nemá nic. Byť je na eventu návštěvnost jako hovado. My když tam uděláme akci, přijde 50 lidí a udělají větší útratu, protože kalej, baví se a je tam dobrá atmosféra. Je to jiné, než když přijdou vyjetá děcka, která tam perou hlavou v bedně. Rozumíš mi?

Rozumím a myslím, že to musíme jenom přežít. Že to zase odezní. (smích)

Jo. Oni zestárnou. (smích) Takže jak jsem říkal, proto to dělám svým způsobem i trochu na truc, aby ta děcka viděla, že to jde dělat i jinak. Že to není jen o drogách a o tom, že skáču ani nevím na co, na přepálené neurofunkové mixy. To mě vůbec nebere. Je tak jednoduché to mixovat, až to hezké není.

Já vím. Hnát to do červenejch a sekat tam jednu fošnu za druhou.

Přesně tak.

Aleši, díky moc za to, co děláš. Velké díky za rozhovor a budu se těšit na další vypečenou akci pod taktovkou Myslo Crue.

Jasan. Kdyby se Ti chtělo, tak se zastav – 21. 9. 2018 máme další mejdan v hospodě Pod Lipou ve Zlíně. Přijede vynikající americký producent Dave Owen z Californie a Jay Rome z Blu Saphir a bude to opravdu mimořádně kvalitní večer. Den poté je společně doprovodíme do pražského Crossu, kde si všichni společně zahrajeme. Moc se na tenhle víkend těšíme!

Chcete mít přehled o tom, co se děje na poli kvalitního dnb ve Zlíně a okolí? Sledujte fanpage Myslo Crue, buďte v obraze a nezmeškejte jejich vymazlené akce. Stojí za to!

Lukáš Bednařík

(Foto © Pepa Jsf Abb)