Report: Ill Truth @ Sabotage aneb underground’s not dead yet!

Reporty z akcí mě přestalo bavit psát už dávno – co si budeme povídat, drtivá většina z nich je stejně na jedno brdo a člověka to za chvíli prostě omrzí. Listopadové vystoupení projektu Ill Truth v drážďanském klubu Sabotage, kam jsme se s Calli dostali vlastně úplně náhodou, na mě ale zapůsobilo tak silně, že jsem to po příjezdu musel vyzvracet na blog stejně rychle, jako Jägera ráno po párty.

Přes deset let chození na mejdany, nejdřív v roli posluchače a poté už i DJe, se na člověku celkem podepíše. Zatímco na začátku jsem prožíval každý mejdan tak, jako by měl být můj poslední, a byl jsem schopný prodat svůj mobilní telefon jen kvůli tomu, abych měl prachy na blížcí se Let It Roll, teďka mě už ze židle zvedne máloco a víkendy bez parties si zatraceně užívám. A tak, když jsme s Calli bookovali levné jízdenky na studenta do Drážďan, měl jsem v hlavě představu poklidného víkendu stráveného zevlením po městě. Vůbec mě nenapadlo, že budeme v sobotu chodit po památkách s kocovinou.

Ale zvědavost je svině a tak mi pár dní před odjezdem zničehonic zasvítil v messengeru odkaz na event s textem „Ill Truth @ Sabotage, Dresden“. Ve vteřině se mi rozsvítily očička jako vánoční strom na Staromáku – ačkoliv jsou Ill Truth stále poměrně novým jménem na drum and bassové scéně, na kontě mají za tu chvíli už spoustu moc pěkných zářezů (příkladem budiž releasy na Shogun Audio, Symmetry Recordings, Fokuz Recordings atd.) a jejich deepová produkce má prostě Koule s velkým K. Svým soundem si mě okamžitě získali, což už možná pár z vás v mých setech někdy zaslechlo.

Fast forward. Lokace: Dresden, Deutschland. Čas cca 01:00. Stojíme ve tmě, zimě a dešti u poměrně známé kýčovité mlékárny Pfund Molkerei a říkáme si, že jsme to museli asi přejít. Po pár minutách a konzultaci s Google Maps zjišťujeme, že máme pravdu, ale i tak jsme celkem ztracení – grafitti vyzdobený vjezd do dvora sice vypadá, že tudy by cesta vést mohla, ale nikde ani náznak, že by někde měl být nějaký klub. Až na konci vjezdu začne být slyšet slabé dunění a bandička pokuřující ve dvoře nasvědčuje tomu, že jdeme správně. Tu se konečně ze tmy vynoří těsně nad úrovní země slabě zářící ošuntělý nápis „SABOTAGE“, který stěží dokáže osvítit schody pod ním. Když po nich scházíme dolů do temnoty, připadáme si skoro jako ve filmu.

A tak se ostatně cítíme i potom, co se za námi zabouchnou dveře. Úzká ulička, do které se protikuřácký zákon přes těžké závěsy ještě nedostal, nás dovede ke vstupu s šatnou. Vstupenka koštuje 7€ (cca 180,-), šatna v ceně je milé překvápko. Relativně střízlivý se ještě necítím se na to vytahovat svou totálně zchátralou němčinu, tak mluvím anglicky a lidi mi díkybohu rozumí, paráda! Projdeme další pasáží přes další koberce a malé odpočivadlo s křesílky a stolkem a najednou se ocitáme na stagi – v tmavé, temné, protáhlé kobce obdélníkového půdorysu s nízkým stropem, do které se odhadem vleze tak tak sto lidí. Underground as fuck. Na chvíli zaplujeme do davu, kterému momentálně zpoza mixu vládne DJ Abaddon z lokální DCT Crew (jenž je ostatně za celou tuhle parádu zodpovědná) a nutno říct, že diktuje moc pěkně. Ale nedá nám to a po pár peckách se vydáváme najít bar, který nakonec nacházíme vtipně schovaný za nenápadnými dveřmi u odpočivadla.

Ten zabírá celou jednu stranu místnosti, tu druhou lemují sedačky se stolky. Stěny jsou stylově vyzdobené lehce psychedelickými malbami a spolu s cihlovými klenbami vytváří stylovou atmosféru podobnou například brněnskému klubu Perpetuum či baru Naproti Naproti Naproti. Tady je to ale ještě o několik levelů víc „dungeon“ – a to se mi zatraceně líbí! Míst na sezení celkově moc není a tak se s Gambáčem z tanku (čuměl jsem jak puk) za 3 éčka a ginem s tonicem za 5 mačkáme v rožku, čumíme okolo, z „rozhlasu“ nataženého po celém klubu posloucháme, jak to sází DJ na stagi, a čekáme na příchod hlavní hvězdy večera. Voní tu ganja a lidi jsou v pohodě. Věkový průměr osciluje mezi mladšími i staršími a žádná soví kinderparty se tak díkybohu nekoná. Z pokecu s týpkem sedícím vedle mě zjišťuju, že má tohle místo už poměrně slušnou historii (prý okolo dvaceti let), ale brzo jim zatnou tipec v důsledku právě probíhající gentrifikace téhle čtvrti města. Zamačkávám pomyslnou slzičku a najednou jsou dvě hodiny a všichni zdrháme na parket.

Roky praxe se tentokrát hodí, během vteřinky jsme v první řadě a za mixem už je Ill Truth (jak už to tak bývá, dojel jen jeden). Sází tam jednu deepovou pecku za druhou v precizních mixech a euforii z muziky navíc umocňuje překvapivě výborný zvuk. Lidi se baví, usmívají, tančí, pijou, ale hajpovat se jim teda moc nechce. Několikrát to s Calli celkem úspěšně rozhecujem, ale stejně jsou v tomhle studení jak psí čumáky. Ani mi nepříjdou moc sjetí, ale těžko říct, je tma a všichni nám stejně po většinu času akorát tak dýchají na záda. Ill Truth je ale očividně spokojený a usmívá se taky. Na konci skvělého setu zabrousí i do víc funky vod (viz např. moje oblíbená věc Ulterior Motive – Sideways), ale zase z nich poměrně rychle vybrousí zpět do deepu. Posléze se mi u panáka ještě mezi řečí přiznává, že prý hrává i rozmanitěji, ale dneska to prostě vyšlo tak jak to vyšlo. Sympatický chlapík, mimochodem! Čas ale kvapí a tak to brzo balíme, abychom následně netrefili tramvaj, načerno se svezli úplně jinou a skrz pár menších oken se nakonec úspěšně dobelhali zpátky do našeho útulného AirBnB apartmánu.

Fast forward. Lokace: Apartmán. Čas: Těžko říct. Probouzím se v té nejpohodlnější posteli, v jaké jsem kdy spal, ale cítím, že něco je ve mně a chce to ven. S vypětím všech sil se tak tak doplazím do koupelny. Za oknem už je světlo a naleštěný AirBnB hajzl poprvé zažívá, co je to středověk. Přemýšlím, co jsem komu udělal nebo jak se mi podařilo takhle zřídit s tím málem, co jsem vlastně vypil. Asi slabej základ. Nebo ten gambáč. Nebo se mi jen žaludek snaží naznačit, že už bych konečně měl najet na zdravější lajfstajl. Kdo ví. Odbelhám se zpátky do postele a konečně usínám – značně pocuchaný, ale zato s vědomím, že to za to fakt stálo. Takovej ryzí underground už dneska člověk jen tak nezažije.

2Nine působí na drumandbassové scéně aktivně od roku 2008. Krom DJingu se v rámci scény věnuje také grafice, psaní a experimentům s produkcí. Po smrti serveru drumandbass.cz, pro který dříve psal, založil one man show DNBlog.cz.